Frugalista - do důchodu ve 40 letech

Je to tedy už skoro 10 let, co jsme si udělali radost. Koupili jsme si novou televizi. Plazmovou, špičkovou. Černá je opravdu černá, při hokeji je puk ostrý i při střelách na branku, a perfektně kulatý. Stála 30.000 Kč.

Během pár týdnů po koupi jsme zajistili, že náš život přes koupi nové televize není ani lepší, ani šťastnější. Černější černá v televizi nám nezajistí lepší spánek, hlubší lásku našich dětí, ani mír ve světě. Dokonce jsme na televizi zase koukali stejně málo jako předtím, ani Full HD neudělalo televizní zábavu zábavnější, jen udělalo práci vizážistek v televizi těžší.

Prostě nová televize, přes marketingové sliby, nedokázala udělat naší rodinu šťastnější, ale dokázala nás na druhou stranu udělat o 30.000 Kč chudší.

Tehdy to byla špička mezi televizemi, full hd, 600 MHz zpracování obrazu. Až do dalšího roku – najednou se dala sehnat televize s ještě černější černou, bělejší bílou, lepším zvukem, nižší spotřebou energie. Rok nato Panasonic oznámil, že plazma je mrtvá technologie, a budoucnost je OLED. Sakra, co dál? Samozřejmě vůbec nic.

Po 8 letech televize zhasla. A už se nerozsvítila. Hledání na googlu nepomohlo, odvezl jsem ji tedy do servisu. Samozřejmě bez originální krabice, kterou jsem po celých 8 let schovával ve sklepě pro podobné případy. Problém je v základní desce, oprava bude trvat cca měsíc a bude stát asi 5.000 Kč. Opravit, nebo vyhodit?

Vzali jsme si čas na rozmyšlenou, asi měsíc. Za tu dobu nám díra po televizi zarostla dětskou výstavkou halloweenských dekorací a skoro to vypadalo, že televize doma nikomu nechybí. Manželka však začala trochu protestovat, že se jí bez televize hůř žehlí, tak jsme se vydali obhlédnout televize nové, vždyť za těch 5.000 Kč co stojí oprava, se určitě dá pořídit televize nová. No jo, dá, ale na těch není černá vůbec černá, a puk není kulatý, takže jsme zase skončili v sekci televizí za 30.000 Kč a víc. Za ty peníze už se sežene televize s 10 biliony barev a HDR, s novou kosmickou OLED technologií. Když jsme si vybrali náš kousek, tak jsem ho chtěl aktivně pomoci prodejci zabalit. Velmi rychle jsem však zjistil, že na OLED obrazovku se nesmí sahat, jinak se zničí. Tak jsme tedy poděkovali, a s představou našich dětí jezdících po obrazovce autíčky jsme urychleně opustili obchod. Nechybělo moc, a marketingovým guru ze Soulu se málem povedlo nám opět prodat černější černou, a zelenější zelenou. Výměnou za našich 30.000 Kč.

Ještě ten den tedy volám do opravny, a za 6 týdnů si vezu starou dobrou plazmu zpět. Obraz má o něco horší než o 10 let mladší OLED sestřenice, ale na to žehlení to v pohodě stačí.

Za sebe musím říct, že pro mne osobně je největší poučení, že jsme jako rodina přežili bez újmy na zdraví 3 měsíce bez televize. A trochu mě mrzí, že nám to nevydrželo déle. Klidně bych se bez ní obešel úplně. Alespoň ji méně zapínáme a častěji vypínáme.

Nákup drahé zábavní techniky do domácnosti nás okrádá o čas 3x. Poprvé když trávíme čas vyděláváním peněz na nákup, podruhé když s touto technikou trávíme čas, namísto abychom ho trávili někde venku s rodino, a potřetí když vyděláváme na účet za elektřinu. Takže místo koukání na pohádky jdu s kluky udělat prak. Ten je skoro zadarmo.